Australští krokodýli

Mořský krokodýl (Crocodylus porosus) neboli "saltie" je mnohdy postrachem turistů, přijíždějících do Austrálie, i když ne zcela právem. Tento největší plaz světa dorůstá až 7 metrů a hmotnosti až přes 1000 kg ačkoliv běžně se vyskytují jedinci okolo 4 metrů. Jeho domovem je celá jihovýchodní Asie. Od východního pobřeží Indie, přes siamský poloostrov, Indonésii, Novou Guineu až po pobřežní oblasti severní Austrálie. Tedy státy Západní Austrálie, Severní teritorium a Queensland. Ročně padne za oběť těmto predátorům cca 300 lidí. Je ale nutno dodat, že nikoliv jen zde v Austrálii a navíc především turisté mnohdy nedodržují základní pravidla. V oblastech, kde se krokodýli vyskytují je životu nebezpečné se například koupat na neznámých místech. A to nejen v moři, ale především u ústí řek, nebo ve sladkých vodách, které jsou i více ve vnitrozemí. Někde jsou umístěny varovné značky. Přesto mnohdy lidé riskují, když například stanují na pláži nebo rybaří na takových místech. Pak se pozůstalí diví, že se jim vrátí domů z dovolené v zinkové rakvi. Útoky mořských krokodýlů bývají totiž zpravidla smrtelné. Několik útoků mořských krokodýlů je evidovaných ZDE. Z nich vyplývá, že jim chutnají hlavně Němci :)

mapka výskytu Krokodýla mořského

Krokodýl mořský je příkladem živočicha, který byl na pokraji vyhynutí, ale jeho stavy se podařilo opět zvýšit. A to díky přísné ochraně. Dokud ale na světě budou lidi s perverzní zálibou nosit boty, kabelky či jiné produkty vyrobené z krokodýlí kůže, krokodýl mořský to nebude mít s přežitím v přírodě nikdy lehké.
Tady na Gold Coastu nežijí. Jejich nejjižnější výskyt začíná asi 600 km na sever odsud v okolí města Rockhampton. I když už mi tady taky někdo tvrdil, že je prý viděli tady v místních kanálech. Jako například senzační zpráva ZDE. Je to ale naprostá blbost. Poslední krokodýl mořský byl na Gold Coastu zastřelen v roce 1903 a vzhledem k tomu, jak člověk od té doby změnil ráz zdejší krajiny, už se sem nikdy nevrátí. Mangrovové porosty byly zlikvidovány, byly upraveny břehy řek. Krokodýli nemají důvod se sem vracet. Bohatě jim bude stačit bojovat o přežití dále na severu.

V Austrálii žije ještě jeden druh krokodýla a sice Krokodýl johnsonův (Crocodylus johnsoni). Ten se vyskytuje především ve sladkých vodách, ale nevyhýbá se ani moři. Dorůstá maximálně do délky 3 metrů  a jeho domovina začíná více na severu v tropických oblastech. Na rozdíl od jeho většího příbuzného neútočí na lidi a když už se tak vyjímečně stane, následky nebývají fatální.

Papoušci

Austrálie je domovem mnoha druhů papoušků, přičemž mnohé jsou chovány jako domácí mazlíčkové v domácnostech celého světa. Asi nejznámnější je v tomto ohledu "andulka".

Tady na Gold Coastu jsem ale andulky neviděl. Zato je tu hodně rozšířený druh Lori, zde nazývaný "lorikeet". Konkrétně především Lori mnohobarvý (Trichoglossus haematodus). Kromě Austrálie obývá tento papoušek také Papuu Novou Guineu, Šalamounovy ostrovy, Vanuatu a východní Indonesii.
Tihle papoušci jsou nádherně zbarvení a zároveň příšerně uřvaní. Lori slyšíte už z dálky. Většinou žijí v párech, ale občas je jich k vidění celé hejno a to je tedy decibelový výkon. Nevím, co to mají ve zvyku, ale kousek od hotelu, kde pracuji na Broadbeach se každý večer slétávají z celého širokého okolí na skupinku asi pěti stromů. Jsou jich tam snad stovky. To je neuvěřitelný řev, že v okolí 100 m neslyšíte pomalu vlastního slova.

Dalším druhem, který je tu běžně k vidění je tzv. "galah", jinak také Kakadu růžový (Eolophus roseicapillus) a dorůstá až 36 cm na výšku a váhy 300 - 400 g. Je šedo, růžovo bíle zbarvený. Tento druh kakadu je rozšířený prakticky po celé Austrálii, je často vidění i ve velkých městech a v zajetí je schopný velice dobře se naučit opakovat některá slova.
Také je možné zde pozorovat rosely nebo tzv. "king parrots".
V divočině, dál od civilizace je k vidění mnoho dalších nádherně zbarvených opeřenců. Především, pokud se vydáte směrem na sever do tropických oblastí Queenslandu. Tam je k vidění například více než půlmetrový Kakadu arový (Probosciger aterrimus), anglicky nazývaný též "black cacatoo", dále například Kakadu žlutočelatý, Kakadu naholící, Kakadu přilbový a mnoho dalších. Na jihu a to včetně Tasmánie jsou to zase různé druhy rosel a korel. Austrálie je zkrátka papouškům zemí zaslíbenou.

Kakadu růžový "galah"

"lorikeet"

"black cacatoo"

Kakadu zlatočelatý

"king parrot"

Kaloni

V Austrálii žije na 90 druhů netopýrů. Jejich příbuzní jsou kaloni. Těch se jen v Austrálii vyskytuje přes 60 různých druhů. Jinak se vyskytují také v Africe, Asii a Oceánii. Pamatuji si je i z Tel Avivu. Nemůžete je přehlédnout. Tady v Queenslandu jsou všude a stačí vyjít večer ven a určitě je zahlédnete. Říkají jim tady "flying fox" - létající liška. Kvůli charakteristickému čumáku, který není splácnutý jako u jejich blízkých příbuzných netopýrů.

Přes den visí zavěšeni hlavou dolů v celých hejnech v parcích a lesících. Vylétají hned po západu slunce a vydávají se za potravou. Tu tvoří především sladké plody. Například palem. Rozpětí jejich křídel je až 1 m. Je to docela mazec vidět jejich stín na potemnělé obloze. Lidí si prakticky vůbec nevšímají. Takže když večer sedím na balkoně a kouřím, přiletí kaloň na palmu, která roste jen asi dva metry od zábradlí a zavěsí se hlavou dolů na větev. Aniž by si mě všímal, přeručkuje ke středu palmy, kde jsou plody a začne se ládovat. Občas se spusí hlavou dolů a zatímco přežvykuje, valí na mě oči. Když ho to přestane bavit, zamává křídly a odletí na jiný strom. Tahle situace se opakuje několikrát za večer. Taky se občas mezi sebou hašteří a příšerně u toho řvou. Asi se hádají, komu náleží daná palma. Někdy je to tak hlasitý, že se leknete, co se to děje.

ŽRALOCI AUSTRÁLIE: Velký bílý zabiják (Carcharodon carcharias)

Nejobávanější predátor všech moří. Běžně dorůstá délky okolo 5 m, ale zaznamenáni byli jedinci větší než 8 m a vážící až 2000 kg.
Vyskytuje se prakticky po celém světě, včetně Středozemního a Rudého moře, kam jezdí mnoho evropanů během letních dovolených. Nejhojněji se ale vyskytuje při pobřeží Jižní Afriky, v Kalifornii a také okolo Austrálie. V Austrálii především u jižního pobřeží. Například v Adelaide pořádají výlety, kdy se můžete spustit v kleci do vody a pozorovat je v jejich přirozeném prostředí. Nicméně i tady na Gold Coastu je občas spatřen a v minulosti i zde zaútočil na lidi. Především na surfaře, kteří s hloubky vypadají jako jeho přirozená potrava – tuleni. Tento žralok s oblibou vyskakuje při útoku nad hladinu a také občas vystrčí jen hlavu, aby se rozhlédl po případné potravě. Ůtok Velkého bílého bývá vzhledem k jeho proporcím zpravidla fatální.
Jeho jediným přirozeným nepřítelem kromě člověka je kosatka (Orca orca), která je jako jediná schopná Velkého bílého usmrtit.
Zajímavý je případ, který se zde na Gold Coastu udál na konci roku 2009. Tehdy rybáři vylovili z moře asi třímetrového Velkého bílého, který byl téměř překousnut napůl jiným, mnohem větším Velkým bílým žralokem. Podle odborníků mohl tento „kanibal“ dosahovat délky až 7 metrů (viz. obrázek).

Loni byl tady na Mermaid Beach, což je asi 2 kilometry na jih od místa kde bydlím, chycen Velký bílý, který měřil něco přes dva metry. Sice žádný obr, ale i takový už je člověku nebezpečný. A v lokalitě jako je Gold Coast, kde se každoročně koupou stovky tisíc turistů to pro takového žraloka může být docala příjemné místo, kam vyrazit za stravou. Velký Bílý je totiž znám svou teritorialitou, tedy zdržuje se na místě, kde má hojnost potravy. I když se říká, že mu lidské maso nechutná, z důvodu masivního rybolovu, kdy jim ubývá potravy by určitě byl schopen se zadaptovat na nový druh stravy :)
Zajímavý příběh se také udál v Austrálii v roce 1963. Jistý Rodney Fox tehdy šnorchloval, když byl napaden Velkým bílým. Rodney nakonec hrozivý útok přežil, ačkoliv mu koukaly ven vnitřnosti a musel se podrobit operaci. Celkem byl „zašit“ 462 stehy. Na žraloky nikdy nezanevřel a dál se potápěl. Dodnes pořádá potápěčské výpravy zaměřené na jejich pozorování.

Není rozhodně na místě se žraloků obávat a nechodit kvůli tomu do moře. Mnohonásobně vyšší pravděpodobnost je, že vás porazí auto, než že budete napadeni žralokem. Zvlášť, pokud přijedete ze země kde se jezdí vpravo do země, kde se jezdí vlevo. Stačí se jednou podívat na druhou stranu při přecházení a může být po vás. Určitě je ale dobré dodržovat některá základní pravidla. Nekoupat se brzy ráno ani po setmění, kdy žraloci loví. Zároveň se nekoupat v blízkosti rybích sádek, které tu mají a kde chovají návnady pro rybáře. Stejně tak se nekoupat, pokud krvácíte. Žralok totiž dokáže zachytit pach krve na velkou vzdálenost.
Zajímavostí také je, že v mnoha zemích včetně Austrálie platí zákaz vnadění žraloků na jakoukoliv krev či maso živočichů, které se ve vodě normálně nevyskytují. Tím se eliminuje možnost, že si zvykne na suchozemskou potravu.
Pokud se chcete podívat na ukázky ulovených Velkých bílých žraloků z celého světa, včetně například Jadranu, klikněte ZDE.